milopovy stránky 1

Africký gekon s plovacími blánami  Palmatogecko rangei  a jeho chov v zajetí

/Akvárium a terárium 3.4/2006

Systematické zařazení
Rod Palmatogecko byl v podstatě až do roku 1993 považován za monotypický rod s jediným zástupcem, endemickým druhem Palmatogecko rangei  (ANDERSSON 1908). Od tohoto roku byl do rodu Palmatogecko zařazen další druh Palmatogecko vanzyli (KLUGE 1993), dříve uváděný pod původním názvem Kaokogecko vanzyli (STEYN & HAACKE 1966).

Přírodní podmínky (Namibijská poušť)
K vytvoření co nejobjektivnějších životních podmínek a k pochopení životních projevů gekonů je dobré vědět něco o přírodním prostředí Namibijské pouště, v níž gekoni žijí. Nejdůležitějším podnebným rysem Namibijské pouště jsou její rozptýlené a velmi nepravidelné roční srážky. Roční průměr se pohybuje v rozsahu od 5 mm na západě do asi 85 mm podél její východní hranice (Lovegrove 1993). Proudění vzduchu přicházejícího od východu vytváří extrémně horké a suché větry, a naopak chladný vzduch z jihozápadu vytváří pravidelně stálou vrstvu mlhy, která je odfoukávána až 50 km do vnitrozemí. Tato pobřežní mlha je v podstatě jediným zdrojem vláhy a životní síly v Namibijské poušti a stává se významným činitelem, přispívajícím k pozoruhodně vysoké pestrosti způsobu života živočichů v tomto extrémně suchém prostředí (Lovegrove 1993).
Pobřežní oblast má průměrné každoroční srážky od 2 do 20 mm a má husté mlhy více než 180 dnů v roce. Teploty ovzduší jsou nízké následkem proudění chladného vzduchu. Celoroční denní teplotní rozdíly jsou velmi malé, s denními maximy a minimy lišícími se od 2° do 5 °C (Barnard 1998). Asi 50 km směrem do vnitrozemí se roční srážky zvedají od 20 mm do 50 mm. Mlha, tak důležitá pro pouštní organismus, se zde vyskytuje pouze kolem 40 dnů v roce. Ještě dále do vnitrozemí je mlha ojedinělá a roční srážky se pohybují od 50 mm k maximálně 85 mm. Denní a sezónní teploty jsou velmi proměnlivé. Zaznamenané teploty v jedné lokalitě se pohybovaly od teplot nižších jak 0°C až nad 50°C (von Willert 1992).
Jižní, značně rozsáhlá oblast pouště se vyznačuje posouvajícími se dunami. Tato oblast je botanicky málo prozkoumaná a je převážně bez vegetace (Giess 1971, White 1983, Lovegrove 1993). Víceleté rostliny se nacházejí na spodních svazích dun a jsou přizpůsobeny neustále se pohybujícímu písku. Úzký pás rostlinstva (až 200 m široký) doprovází pobřežní část centrální Namibijské pouště na sever od Swakop River. Společným znakem tohoto pásu jsou zakrnělé keře. Směrem do vnitrozemí od tohoto pásu vegetace jsou rozlehlé písečné roviny, které postrádají vegetaci, s výjimkou porostu lišejníku. V tomto ekoregionu je téměř 70 druhů plazů (z nichž více než 25 je považováno za endemity), z toho 11 druhů gekonů.

Výskyt a způsob života
Gekon Palmatogecko rangei obývá pobřežní část Namibijské pouště v jihozápadní části Afriky, od Jihoafrické republiky přes Namíbii až po jižní Angolu. V určitých místech zasahuje až 130 km do vnitrozemí (Koch 1962, Haacke 1976), v závislosti na nočních oparech a s tím spojenou tvorbou rosy při pobřeží podél tekoucí Benguelastrom. Jeho životní prostor sahá až do 300m vysokých písečných dun a přesypů, které skrývají také množství potravy.
Tomuto gekonovi je vlastní subkontinentální (podzemní) způsob života. Celý den tráví hloubením vlastnoručně vyhrabaných, nerozvětvených chodeb v zemi (Haacke), dosahujících hloubky od 80 do 100 cm. V těchto norách je během dne konstantní vlhkost a teplota již pár desítek centimetrů pod povrchem a gekoni se tak vyhnou extrémnímu žáru pouštního slunce. V přírodě je P. rangei přísně noční gekon, kdy vystaven přímému slunečnímu světlu, ihned pátrá po stínu, resp. se okamžitě zahrabává. Na povrch se odváží až večer, když se teplota pouště v noci podstatně sníží. Nějakou dobu pak vstřebává teplo z písku k doplnění energie. Jako většina čistě pouštních živočichů i tito gekoni mají organismus uzpůsobený tak, že jejich spotřeba i ztráta vody je minimální. K pokrytí základní spotřeby tekutin využívá vlhkost v norách a především okamžiky v ranních hodinách, kdy se na písečných dunách objevuje chladivá mlha z Atlantiku a na jeho těle s nesmírně jemně strukturovanou kůží se sráží rosa. To naznačuje mimo jiné i domněnku, že vlhkost přijímá rovněž přes kůži.
Jsou běžné případy, kdy gekoni byli nalezeni v aktivním pohybu (lovení potravy) při teplotě studených atlantských větrů dosahujících pouze 4°C.
Palmatogecko rangei má širokou škálu ve vydávání hlasů, v rozsahu od pípání ptačích mláďat, klapání, kuňkání a štěkání. Tyto formy komunikace využívají gekoni když jsou vyrušeni nebo když se pokouší přivábit partnera v období rozmnožování (Cutler, M. 1999)
Nejčastějšími přirozenými nepřáteli Palmatogecka jsou především „tančící pavouci“ (Leucochestris arenicola), avšak velkým nebezpečím těchto bezbranných gekonů jsou také někteří hadi.

Popis, zbarvení a pohlavní rozdíly
Gekonovi Palmatogecko rangei život ve specifickém prostředí umožnil rozvinout mnoho charakteristických jedinečných fyzických rysů, které má jen velmi málo jiných zvířat.
Patří ke středně velkým druhům, dorůstajícím celkové délky od 10 do 14 cm, z čehož délka ocasu tvoří asi polovinu délky těla. Samec mé chovné páry měří 11,5 cm, samice 13,5 cm.
Výrazně velká, plochá a široká hlava je zřetelně odsazená od trupu. Štíhlý, zploštělý, vodorovný trup přechází ve štíhlý, segmentovaný (dělený) ocas. Ten ztrácí jen zřídka a pokud ano, tak vždy u kořene ocasu, kde je jen několik obratlů, umožňující rovné lámání (Brain 1958). Končetiny jsou rovněž štíhlé, spíše křehké a slouží především při zahrabávání zvířat. Charakteristická jsou chodidla, jejichž volná vazba lamel na prstech vytváří něco jako plovací blánu, sahající téměř ke koncům prstů u nohy, takže to vypadá jako by byly spolu spojeny. Takto upravená chodidla vytvářejí na sypkém písku pevnou oporu a umožňují gekonovi rychlý a pohodlný pohyb na něm, aniž by se při tom zabořil. Dále jsou výhodná zejména k efektivnímu hrabání. Tyto „blány“, skládající se z drobných chrupavek, a podpírající jemnou soustavu svalů, koordinují tuto „lopatku na písek“ s pohyby nohou. Na prstech má gekon jen nedokonalé drápy, téměř průsvitné a sotva patrné. Na rozdíl od jiných gekonů nemá na chodidlech žádné přísavné lamely, takže specifická stavba jeho chodidla mu neumožňuje téměř žádné šplhání.
Kůže je vysloveně jemná a sametově hebká, nesmírně jemně šupinovitá, takže zrnitost (tuberkuly) nelze dost dobře rozeznat. Je tak tenká, že jsou pod ní dobře rozeznatelné některé vnitřní orgány. Proto je mnoha autory (např. Fitzsimons 1943) označován namísto „namibijský gekon“ za „zjevení ducha“.
Zbarvení dospělých i mláďat je téměř totožné, svrchu světle narůžovělé až červenohnědé, někdy i šedé, s klikatými tmavšími páskami nebo skvrnami, což jim napomáhá dokonale splynout s okolním prostředím. Často se táhne více méně široké, světlé obratlové pásmo od záhlaví ke špičce ocasu. Jednobarevné bílé až nažloutlé zbarvení boků, břišní strany a  nohou je nad zřetelně výrazným lemem z horní strany ostře ohraničené. Namodralé oční bulvy se svislými zřítelnicemi prosvítají přes kůži lebky. Jako většina gekonů, i oni postrádají oční víčka. Namísto nich jsou oči pokryté průsvitnou blankou, kterou čistí pravidelným olizováním.
Tento druh se nevyznačuje pohlavním dimorfismem, avšak dospělí samci jsou nápadně menší než samice a výrazněji zbarvení. Samci mají zřetelně zesílené váčky hemipenisu u kořene ocasu a poměrně záhy slušně znatelné oboustranné postanální tuberkuly, které jsou u samic výrazně ploché.
Uvádí se, že se jedinci v zajetí dožívají věku 5 - 7 let.

Chov v teráriu a jeho zařízení
Ke zdárnému a dlouhodobému chovu a odchovu gekonů je nutné jim vytvořit vhodné podmínky, blížící se co nejvíce jejich přirozenému prostředí.
Pro jeden pár chovných zvířat postačí terárium nebo akvárium o rozměrech alespoň 40 x 40 x 30 cm (šířka x délka x výška). Mělo by být každopádně vzdušné. Jako podklad slouží propraný, jemný říční písek, který drží dobře vlhko a jehož výška by se měla pohybovat v rozmezí 5 – 15 cm. Vyšší vrstva písku je nejen přirozenější pro jejich prostředí, ale současně umožňuje gekonům hrabat a vytvářet si tak podzemní chodby, což je jejich nejpřirozenější činnost. Tohoto si lze povšimnout především u dospělých zvířat, která často po celý týden nespatříme, naproti tomu mláďata lze pozorovat často vně svých doupat. Při nízké vrstvě písku jsou gekoni mnohem více zranitelní a ani vytvoření úkrytů (jeskyní) není pro gekony přirozenou volbou. Většina palmatogecků se cítí bezpečněji v norách, když cítí, že hromadí substrát proti stropu jejich úkrytu – nory. V přírodě totiž na rozdíl od ostatních gekonů neobývá cizí doupata, nory či trhliny. Další velmi významnou funkci má pro termoregulaci gekonů a k příjmu dostatku tekutin. Jestliže má gekon pocit přílišného tepla, nejenom že se může vzdálit od tepelného zdroje na povrchu, ale může nalézt také jeho požadované utlumení v řadě měnících se hladin substrátu. Naopak to platí i s tlumením chladu. Tady substrát působí jako tlumič prudkých změn nebo extrémních teplot. Toto dává především začínajícím a méně zkušeným chovatelům více prostoru vyvarovat se teplotním chybám nebo poruchám.
K udržení dostatečné vlhkosti spodního písku v teráriu lze použít např. PVC trubičku (trychtýřek) zabořenou na dno substrátu, kterou naléváme přiměřené množství vody tak, až je dno substrátu vlhké, zatímco povrch je stále suchý. Jinak stačí terárium rosit 2 – 3 krát týdně jemnou vlažnou mlhou zvečera, ale můžeme malým množstvím vody rosit každý den.
Při tvorbě interiéru terária je dobré dodržet několik zásad:
- Boční stěny terária je nejlépe nechat bez jakéhokoliv obložení, protože krmný hmyz tak má větší únikové možnosti. Tito gekoni zásadně nelozí po stěnách ani po žádných větších vyvýšeninách v teráriu (kůra, kameny).
- Terárium je nutno rozdělit do dvou teplotních zón. Jedna polovina nevyhřívaná a vlhčená, druhá polovina poměrně hodně vyhřívaná a relativně suchá.
- Při používání kamenů jako jeskyní, či přirozeného přehrazení terária, musí být tyto dobře zabezpečeny proti podhrabání a případnému přimáčknutí gekonů. Také nedoporučuji používat v jakékoliv kombinaci jako podklad kokosová vlákna, která jsou v suchých teráriích nebezpečná pro dýchací cesty a zrak gekonů.
- Veškeré estetické doplňky (květiny) jsou zcela zbytečné, protože gekoni přehrabou celé terárium k obrazu svému a totéž platí i o napájecí misce s vodou.
Ohřev terária doporučuji shora. K tomu používám 25 W žárovku umístěnou v květináči dnem vzhůru, spuštěnou asi 5 cm nad povrch v teplé části terária. Květináč částečně usměrňuje tepelný tok do určitého místa. Pod žárovkou mám umístěn plochý kámen, který v průběhu dne vstřebává teplo a na němž se gekoni, pokud potřebují, vyhřívají. Teplota pod žárovkou dosahuje 45 – 50°C. V chladné části terária dosahuje teplota na povrchu 26 – 28°C, v noci poklesne v této části na 22 – 24°C. V horkých letních měsících omezuji ohřev (nižší výkon žárovky nebo úplné vypnutí), aby nedocházelo k přehřátí terária. Přestože někteří chovatelé doporučují k ohřevu topné kabely a kameny, přijde mi přirozenější obyčejná žárovka. Jednak gekoni nepřijdou při hrabání do styku s kabely (při poškození možnost zásahu el. proudem), spodní vrstva písku splňuje více termoregulační funkci a písek není tolik vysušován.
Použití zářivky v denní dobu je užitečné, ne však zcela nezbytné. Gekony lze chovat i jen za použití vyhřívacích zdrojů, ale domnívám se, že používání světel je přirozenější.

Krmivo
Palmatogeckové jsou noční živočichové, živící se hmyzem a různými členovci. V přírodě jsou považováni za špatné lovce, protože jejich kořist se jim může snadno vyhnout. Nicméně v noci jsou schopni využít při lovu nedostatek konkurence jiných ještěrek po dobu několika hodin, kdy je u hmyzu a pavouků snížená jejich ostražitost.
Krmení je proto nejlépe provádět krátce po zhasnutí světel, kdy gekoni začínají vylézat ze svých úkrytů. Hlavní zdroj potravy gekonů tvoří jakýkoliv hmyz přiměřené velikosti (max. do velikosti hlavy). Okamžitě, i když někdy trochu neohrabaně, se vrhají po kořisti. Nejčastějším krmivem jsou především cvrčci, různí červi (mouční, zophobasové), pavouci, švábi, kobylky, sarančata, brouci (moučných červů), svinky aj. Jsou schopni sežrat neuvěřitelné množství hmyzu. Samozřejmostí je krmný hmyz poprášit různými vitamínovými a minerálními přípravky, z nichž nejdůležitější je vápník. Ten zamíchávám i volně do terária s pískem, aby jej mohli gekoni kdykoliv přijímat jak při lovení potravy, tak i při olizování.

Rozmnožování
Hlavní období páření probíhá zpravidla od února do konce května, i když páření může probíhat již v lednu nebo ještě v červenci. Pravděpodobně záleží na načasování chladné periody, která by měla proběhnout přibližně od listopadu do poloviny ledna. V tomto období vypínám tepelný zdroj a světelnou periodu snížím na 9 hodin denně. Denní teplota se pohybuje v této době mezi 20 – 22°C, noční klesá na 18 – 19°C. Rosení zůstává stejné a přikrmuji 1 krát týdně. Po ukončení této chladné periody zapínám tepelný zdroj (žárovka) a světelnou periodu prodloužím na 13 hodin. Krmení musí být vydatné, aby byla především samička dostatečně silná ke snášení zdravých vajíček. Nutný je také dostatek vitamínů (AD3) a minerálů k nastartování páření. Asi po dvou až třech týdnech dochází k páření.
Samec pronásleduje samici po teráriu, přiblíží se k ní a stanoví polohu trhavým bočním pohybem hlavy, načež zpravidla v zápětí dojde k napadení. Rychlým pohybem se přesně zakousne samici do šíje, čímž ji pevně přidrží, aby mohl provést vlastní kopulaci. Pokud se dobře nezakousne, rychle se od samice trhavým pohybem vzdálí. Samci vůči sobě nejsou nijak agresivní, ale občas se projevuje dominantnost silnějšího, hlavně v přijímání potravy.
Již poměrně krátce po páření je možno na průsvitné kůži samice pozorovat tvorbu vajíček. Po jednom až jednom a půl měsíci po páření zahrabávají dospělé samice v pro ně optimálním místě terária (zpravidla v jeho nevytápěné části) dvě vejce. Velikost vajíček se pohybuje většinou od 12–14 x 9–10 mm. Občas se stává, hlavně u mladých samic, že naklade pouze jedno vejce. Intervaly mezi jednotlivými snáškami jsou nejčastěji od dvou do čtyř týdnů a samice během rozmnožovacího období klade 5 – 8 snášek (mladé samičky 3 – 5, ale je uváděn dokonce počet až 12 snášek). Při kladení vajíček otáčí samice zadníma nohama čerstvě nakladené vajíčko v písku, kvůli nanášení tenké ochranné vrstvy. Asi po 4 až 5 minutách jsou vajíčka vytvrzená. Obě vejce naklade samice během půl až jedné hodiny, načež je zahrabe vrstvou suchého písku.
Více substrátu v teráriu znamená, že nakladená vejce jsou pravděpodobně schopna přežít mnohem déle, než jsou objevena, protože jsou chráněna v hlubokém substrátu před dehydratací. Mělký substrát často způsobuje, že se vejce odebraná dříve než za 24 hodin (často po pár hodinách) zkazí, přilepí ke dnu terária a bez poškození je nelze odebrat, nebo se zdeformují stlačením či vtiskem, což je důkaz jejich měkkého stavu při kladení. I když si samice své místo uložení označí a zdá se, že tam již více nehrabe, existuje přece jen nebezpečí, že další zvířata mohou snášku svou nepřetržitou hrabavou činností poškodit. Z tohoto důvodu by měla, ač s tvrdou skořápkou, ale nesmírně křehká vejce, být opatrně přenesena do prostoru líhně.
Jako líheň používám plastovou krabičku s průduchy ve stropu, na jejímž dně je udržován stále vlhký podklad. Na něm je položena menší nádobka se suchým! Pískem, na němž jsou položena vajíčka. Vlhkost v krabičce musí být udržována tak, aby nedocházelo ke zkondenzovaní vody na stropě a stékání na písek s vejci! Vejce inkubuji při teplotě 23 – 28°C a vlhkosti přibližně 60 – 80%.
Pokud jsou vejce oplodněna, změní barvu asi po pěti až deseti dnech v charakteristickou růžovou. Asi 21. den je u opatrně prosvícených vajíček viditelné očko zárodku, které se na vajíčku pohybuje. Asi od 35. dne se ukazuje při prosvícení, že se zárodek stáhne do spodní poloviny vejce. Horní polovina se zdá být prázdná, avšak zůstává naplněná žloutkem. Mláďata se líhnou po 55 – 70 dnech, přičemž zvířata, která potřebovala více než 60 dní k vývoji a nebo jim zůstal nějaký zbytek žloutku, se projevují nižší životaschopností a jejich střední délka života se pohybuje od jednoho do dvou roků, oproti od třech do šesti let (H. & W. Zilger,1989).

Odchov mláďat
Čerstvě narozená mláďata dosahují velikosti od 45 do 55 mm. Mé nejmenší mládě dosahovalo celkové délky 50 mm, největší pak 57 mm. Vyklubání z vejce je bleskové - po proražení vejce vyskočí mládě ven a začíná ihned s prvním svlékáním kůže. Od pátého dne života můžeme denně nabízet cvrčky, bezkřídlé octomilky nebo červy přiměřené velikosti. Po dosažení čtvrtého měsíce života je každodenní rytmus krmení přestavěn na dvoudenní, ostatní dny jen napájíme. Přes tenkou kůži zvířat je možno posoudit na základě namodralého obsahu střev, zda jsou dostatečně krmena. Přitom lze také kontrolovat, které mládě žralo a které ne, popř. cíleně s pinzetou či bohatším krmením přikrmovat. Mláďata chováme v malých nádobách vybavených podobně jako nádrž dospělých (vyšší vrstva písku a kůra nebo plochý kámen jako úkryt), nejlépe po vylíhnutých dvojicích, abychom si udrželi přehled o přijímané potravě a jejich celkové kondici. Palmatogecko rangei jsou kolem jednoho roku pohlavně zralí a přibližně o půl roku později dospělí.
Zajímavé je pozorovat, že mladá zvířata až do stáří asi 9 měsíců svou svlečenou kůži pravidelně požírají, potom jejich chuť k jídlu  viditelně klesá a dospělci žerou svou kůži jen vzácně. U starých zvířat také musíme důsledně kontrolovat, zda svlékání kůže probíhá beze zbytku, v opačném případě musíme pomoci při svlékání důkladným zvlhčením a opatrným stahováním za přispění pinzety. Takové problémy se objevují zvlášť poté, když dojde ke strupovitosti při zraněních, možná i od šarvátek při páření nebo obecně při nižší vlhkosti substrátu. Zvířata si sice zkoušejí pomoci sami sobě tím, že strhávají zbytky kůže tlamou, avšak ne vždy jsou úspěšná.
Gekoni Palmatogecko rangei sice nejsou příliš nároční, ale vzhledem ke způsobu chovu a intenzivního opatrování je nemohu doporučit teraristickým začátečníkům.

Použitá literatura:
Hansjürgen & Wilma Zilger, 1989: Palmatogecko rangei. Sauria, Berlin –W.
Robert Mertens, 1971: Die Herpetofauna Südwest – Afrikas.     Verlag Waldemar Kramer, Frankfurt Am Main
Yehudah L. Werner, 1977: Ecological comment on some gekkonid lizards of the Namib Desert, South West Africa. The Hebrew University of Jerusalem
Henkel / Schmidt, 1991: Geckos. Ulmer Verlag, Stuttgard
Melanie Culter, June 1999: Palmatogecko rangei (Namib web-footed gecko). University of Michigan
M. Griffin, July 2003: Checklist And Provisional National Conservation Status Of Amphibian, Reptilian and Mammals Known, Reported, Or Expected To Occur In Namibia.
M. Griffin: Annotated Checklist And Provisional Conservation Status Of Namibian Reptiles. Namibia
Loren & Dana Pennebaker: Basic care for Web-foot Geckos (Palmatogecko rangei).
Animals of the Skeleton Coast: Adapted to a Desert Habitat, Part II – Fauna of the Dunes
World Wildlife Fund: Ecoregion containing Namib Sand

Webové stránky:
Eric Webb: Namibian Web Footed Gecko (Palmatogecko rangei) www.reptilerooms.com
Namib Web-Footed Gecko (Palmatogecko rangei); Transvaal Museum, South Africa; www.nfi.org.za/herps  
Care Sheet for the Web-Footed Gecko (Palmatogecko rangei); www.geckosunlimited.com
Nathan Hall vs. Pennebaker : Palmatogecko rangei substrate choices?; www.kingsnake.com           
Namibia Guidebook – Fog For Drink; www.orusovo.com

Text a foto Miloslav Poulíček