Gehyra mutilata
Rod Gehyra je poměrně rozsáhlý a v současné době zahrnuje 18 druhů (Gehyra oceanica objeven jako první v roce 1830, zatím poslední popsaný druh Gehyra robusta objeven v roce 1983), vyskytujících se v širokém zeměpisném areálu od Madagaskaru přes Asii a indomalajský výběžek po Austrálii, ostrovy Tichého oceánu, Mexiko a USA. Jejich velikost zpravidla nepřesahuje 15 cm.
Gehyra mutilata má mírně zploštělé tělo. Zbarvení na hřbetní straně je od bledě až po tmavě hnědou (podle prostředí) s četnými světlými tečkami, ohraničenými tmavě hnědě až černě. Hlava, šíje a boky jsou obvykle stejné barvy jako tělo. Na svrchní straně ocasu se často objevují jen tmavě hnědé skvrny. Břišní strana je světlá nebo bělavá. Zvláště u samiček se na ocase objevují zřetelné postranní lemy. Samice mají ocas masivnější a kratší. Samci mají viditelně zvětšené pohlavní žlázy a preanální póry. Prsty jsou středně velké, stlačené, úzké příčné lamely jsou prodlouženy přes celou šířku chodidla. Vnitřní prsty na každé noze jsou opatřeny drápky.
Gekon G. mutilata je rozšířen od Madagaskaru přes Asii na Novou Guineu se zavlečenou populací v Mexiku. V Austrálii se nevyskytuje. Žije hlavně na stromech a keřovitých porostech. V dospělosti dosahují tito gekoni velikosti 10-11 cm.
Dva získané páry jsem umístil do terária velikosti 37 x 40 x 40 cm, osázeného broméliemi a filodendronem. Boční a zadní steny jsou z vápenitého tufu. Dovnitř Jsem vložil kusy kůry a větve. Substrát tvořila směs rašeliny a písku. Terárium je vyhříváno 15 W žárovkou. Teplota ve dne je 26-29 °C, v noci klesá na 22-23 °C. Rosím 2-3krát týdne. Gekoni pijí pouze při rosení, olizují kapky vody. Jako krmivo se mi nejlépe osvědčili středně velcí cvrčci domácí, ale s oblibou žerou i mouchy, sarančata, kobylky a moučné červy, méně pak malé šváby. Krmivo obaluji ve směsi vitamínů. Kladoucí samičky vyžadují zvýšené množství vápníku ke tvorbě vaječných skořápek. Jinak múže dojít k rachitickým deformacím páteře, nejčastěji v ocasu.
Asi po týdnu chovu jsem začal pozorovat utiskování jednoho ze samečků. Později přestal zcela přijímat potravu, neustále se schovával ve štěrbinách mezi kameny a po jednom špatném svlékání uhynul, l později při odchovech bylo patrné, že skupině dominuje jeden sameček. Samičky jsou vůči sobě snášenlivé. Při páření a šarvátkách se gekoni ozývají slabým štěkáním.
Samička klade zpravidla dvě vajíčka, někdy jen jedno. Nejčastěji jsem je nalézal přilepená na stěnách v různých štěrbinkách. V rašelině byla zahrabána vždy po jednom. Několikrát byla i v paždí listů bromélie, opět v páru. Nikdy jsem vajíčka nenalezl přilepená na kůře. Samička může mít 5 i více snůšek do roka. Vajíčka jsou bílá, vápenitá, velikosti 11x9 mm. Inkubace probíhala často přímo v teráriu (byla-li vajíčka přilepena). Vyhrabaná vajíčka jsem inkuboval na jemném vermikulitu při teplotě ve dne 26-27 °C, v noci při 23 stupních C. Pohlaví mláďat pravděpodobně závisí na inkubační teplotě, neboť se při uvedených teplotách líhly většinou samičky. Mláďata se líhla za 54-65 dnů ve velikosti 47-51 mm, z čehož 21-25 mm připadalo na ocásek. Ihned po vylíhnutí se svlékala. Zpravidla druhý den přijímala malé cvrčky a mušky. Jen ojediněle se stávalo, že byla mláďata napadána dospělci. V teráriu se mláďata často napadají a dochází i k ulomení ocásků. Je třeba jim zajistit dostatek úkrytů. Regenerace je poměrně rychlá a dokonalá, takže u dospělců není příliš patrná. Při dostatečném krmení a optimálních podmínkách dospívají do jednoho roku. Přestože se jedná o soumračné živočichy, v teráriu se na potravu vrhají ihned. Vůči jiným gekonům přiměřené velikosti jsou snášenliví.
Tito odolní, živí a celkově nenároční gekoni jsou vděčnými a milými chovanci. Podle některých informací by se mělo údajně jednat o partenogenetický druh, což však ze svých chovatelských zkušeností nemohu potvrdit.
Literatura:
Obst, Richter, Jacob, 1984: Lexikon der Terraristik, Edition Leipzig Cooger, H. C., 1986: Reptiles and Amphibians of Australia, Reed, Sydney
Text a foto Miloslav Poulíček
